[Home] Zpět na první stránku

WEBOVÉ STRÁNKY LOVĚŠICE

13.2.2008 až 14.12.2012

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

GALERIE FOTOGRAFIÍ

 

Slet Čarodějnic 2012

 

 

Pátek 14.12.2012 21:00

VÁNOČNÍ BESÍDKA MATEŘSKÉ ŠKOLKY 13.12.2012

Mateřská školka v Lověšicích sídlí v bývalé škole, tzv. jednotřídce, už praprarodiče a prarodiče (rodiče ne, těm jednotřídku zrušili) nejmenších do ní chodili. Není to žádná supermoderně zařízená, neosobní školka, jako někde ve městě, zato se děti i rodiče navzájem znají a vědí, kde kdo bydlí.

Scénky byly dobře nacvičené, děti vystupovaly sebejistě a přirozeně, recitovaly a zpívaly hlasitě, přitom i zaskakovaly, protože několik dětí onemocnělo.

V obecenstvu se sešli rodiče i prarodiče, filmovalo se i fotografovalo a nakonec se rozdávaly dárky.

 

 

Sobota 27.10.2012 7:30

LAMPIÓNOVÝ PRŮVOD 26.10.2012

Bohouš Koňařík

Tento pátek uspořádal, při příležitosti pátého výročí lampiónového průvodu, Svaz žen lampiónový průvod.

Účastnilo se ho na šedesát dospělých, asi desítka dětí kolem deseti, zbylou stovku tvořila drobotina od školkových malošků, až do druhé obecné. Ty nejmenší byly k neudržení a k nevyfocení, zdálo se jich být nejmíň o dvě stovky víc.

Sraz byl v 17:30 u kapličky, kde bylo pohoštění, pak průvod vyrazil směrem ke kravínu. Ke kravínu ovšem nedorazil, protože za dědinou se vypouštěly svítící balónky, bylo jich pět.

Z každého domku okna nebo dveří, zahrádky, ale to jsem nestačil nafotit, protože jsem měl na starosti jednu zvlášť živou ratolest, na vás koukaly dýně. Všechny se smály, v pondělí proběhl kvůli tomu zvláštní kurs v obecním domě, vyhlašovalo se to rozhlasem. Instalace dýní v Lověšicích se nenazývá halloween, nýbrž dýňování.

Na zpáteční cestě se přehnal deštík s prvními vločkami sněhu. Děti to neodradilo, už se těšily, až dojdou ke kapličce, kde se rozdávaly oplatky.

 

 

Neděle 6.5.2012 20:00

RECESNÍ (PRVO)MÁJOVÝ PRŮVOD 1.5.2012

B. Koňařík

Předpona (PRVO) v titulku je v závorce proto, že průvod se pořádal na základě sázky (o bečku piva) místního občana Máje, že se ho zúčastní nejméně dvacet účastníků, jeden alegorický vůz, jedna tribuna... já jsem teda o té sázce nevěděl, takže tribunu nafocenou nemám, ale defilé před tribunou (defilovalo se dokonce dvakrát) si můžete prohlédnout na:

http://www.tv.prerovan.cz/?play=599

Nejvíc se na průvod těšily děti, jenže ty pak také nejdřív (bylo děsné horko – 28°C ve stínu!) odpadly.

Účast v průvodu daleko překonala podmínky sázky. Kromě dělnické a rolnické třídy se účastnili také představitelé pracující inteligence a zástupci socialistického zdravotnictví a školství; pionýři, sportovci, hasič, příslušníci ozbrojených sil... no příslušníci – armádu zastupovali  jeden letec + jedna vojín základní služby + jeden lampasák na tribuně, ovšem ten vypadal tak věrně, jako by právě vypadl z filmu Černí baroni.

 

 

Středa 2.5.2012 18:30

SLET ČARODĚJNIC 30.4.2012

Bohuš Koňařík

Ano, je tomu tak – slety v Lověšicích u Přerova nepořádá Sokol, nýbrž Český svaz žen. Ne, že by místní ženy chtěly Sokolům slety vyfouknout, ale jednak se nejedná o Slet všesokolský, ale slet čarodějnic; jednak se bez žen holt v Lověšicích žádná pořádná akce neobejde. Za jakéhokoliv režimu.

Akce se vydařila, už hodinu před seřazením rejdily kolem parku na kolách čarodějnice všech věkových kategorií s pometlama; následoval průvod (s nevyhnutelnou dětskou přestávkou na klouzajdě a houpačkách) po dědině.

Seřadiště i závěr v hospodě, tam také pochod kolem táboráku se spálením příslušné figuríny (viz fota, to byl ale hic!); dětské soutěže, jako třeba házení koštětem; opékání špekáčků...

Minigalerii ostatních fotografií otevřete kliknutím na podtržený zavináč @.

 

 

Středa 13.2.2008 7:30

NAŠE KAPLIČKA

Jak stojí na levém sloupku při vstupu do kapličky, byla tato postavena (pravděpodobně spíše vysvěcena) 26.8.1732. Na pravé straně branky je uvedeno datum jedné z oprav a rekonstrukcí, 30.6.1957. Zasazení do vesnického prostředí umocňuje prostý, bílý nátěr, který dává vyniknout plastice barokních architektonických prvků. Vchod do „objektu“ představuje dvoukřídlá uzamčená branka, zdobená kováním. Věžička se zvonicí má tři, bohoslužebný prostor dvě okna.

Prostor mezi vlastní kapličkou a zídkou je vysypán štěrkem, od branky ke vchodu vede středem chodníček z betonových dlaždic. Zídka byla postavena dodatečně, prý kvůli dobytku, který se dřív volně popásal kolem, přesto kapličku citlivě doplňuje. Shora byla zídka původně chráněna mazaninou, která však byla nedokonalá a nezabránila jejímu postupnému chátrání. Když se v padesátých letech minulého století zídka zřítila, bylo kamenné zdivo rozebráno, zídka byla postavena znovu a opatřena betonovým věncem. Zároveň byla vyměněna pálená krytina (bobrovky) za pozinkovaný plech. Do té doby do kapličky zatékalo, přičemž vzala za své vazba a výzdoba interiéru. Podle pamětníků byla kaplička vymalována „modře se zlatými hvězdičkami“, podle jiných „výjevy jako v kostele“.

V současnosti je interiér vymalován bíle, střecha je pokryta břidlicí štípanou do tvaru bobrovek, zvonička je zakončena křížkem zvláštního tvaru. V kapli se příležitostně konají bohoslužby.

Zajímavá historka se váže ke zvonu. Když byly za německé okupace zabavovány zvony pro potřeby zbrojního průmyslu, všimli si lověšičtí železničáři, že na nákladním nádraží stojí vagóny naložené zvony, mezi jinými i z Velehradu. Smluvili se, že zvony vyloží a spustí do velkých studní, ze kterých se brala voda na čištění vagónů, co přijížděly z fronty. Nakonec však z akce sešlo, protože i když studny byly vykopány hned vedle kolejí, zvony byly příliš velké a těžké a kolem pořád chodili strážní.

Jeden z železničářů, který měl v blízkosti kolejiště pole neříkal nic a v noci shodil z vagónu menší zvon, říkal mu „zvonek“, který se mu zdál nejpříhodnější velikostí a odkutálel jej na svoje pole, do obilí. Druhého dne časně ráno zapřáhl krávy, odjel na pole, naložil zvon na vůz, zamaskoval futrem, dovezl domů a zakopal ve stodole. Stodola stála ve dvoře a zvon zde přečkal zbytek války.

Po válce zvon vykopal, nahlásil co se přihodilo a po nejnutnějších úpravách (nový zvon měl poněkud jiné zavěšení) byl zvon nainstalován do zvonice. V domácnosti z toho bylo velké vzrušení, panímáma se málem vyvrátila. Kdyby došlo k vyzrazení, Němci by vystříleli celou rodinu.

Zvon byl po staletí ovládán mechanicky, taháním za řemen, který ještě visí z otvoru v klenutí vchodu. Dnes je zavedeno zařízení elektrické, které zvoní automaticky poledne a šest hodin večer. Dříve se zvonilo i ráno o šesté. Oknem na pravé straně jsou vidět bílá dvířka skříňky elektrického zařízení. Na poslední fotografii, pořízené při poledním zvonění 9. února 2008, je na tmavém pozadí okna zvonice vidět neznatelný světlý obdélníček — čelo srdce komíhajícího se zvonu, zvon samotný vidět není, pohyboval se příliš rychle než aby jej bylo možno zachytit. bk