[Home] Zpět na první stránku

WEBOVÉ STRÁNKY LOVĚŠICE

 

 

 

 

 

 

GALERIE FOTOGRAFIÍ a REPORTÁŽÍ

 

Odpoledne u koní 2014

 

Lověšický Motogang

 

 

 

 

Čtvrtek 9.10.2014 20:30

LOVĚŠICE na MAPĚ z roku 1764 (4) + ŠIBENICE + HÁDANKA z ROKU ....?

V posledním pojednání si probereme, co z vyobrazených skutečností se dochovalo do dnešních dnů. Tak tedy – z ulic přetrvaly do dnešní podoby Mírová, vedoucí přes náves a Drážní na zadní straně zahrad. Z Mírové vede hned za návsí odbočka k Bochoři, na které dodnes stojí mostek přes Svodnici. Dále na odbočce, na křižovatce před Bochořem, vidíme křížek.

Může být, že křížek je tzv. „Ján“ (tak mu říkají Bochořáci), který stojí u silnice k bývalým Strojírnám. Chtělo by to ověřit s fotoaparátem. Dříve zde pramenila výtečná kyselka, která se koncem 60. let, jako mávnutím kouzelného proutku, proměnila v močůvku; posléze se pramen ztratil úplně. Kapličku jste určitě poznali všichni.

Záhadou zůstává, co vyjadřuje červená budova ve tvaru hranatého U, na místě dnešního hostince Na Baště. Legenda mapy není k dispozici, ostatně topografické značky v době jejího zakreslování nebyly vůbec ustáleny. Při srovnávání podobných značek narazíme na již zmíněný „Lapač“ u Rokytnice, za jehož názvem stojí zkratka W:h;. A Wh může na německých mapách znamenat buď Wächterhaus, čili strážní domek, nebo, což je pravděpodobnější – Wirtshaus, čili hostinec. Možná hostinec zájezdní, do kterého bylo možno zajet a přenocovat i s koňmi a povozem.

Srovnáváním jednotlivých značek se někdy dostaneme k zajímavým informacím. Co byste například řekli, že představuje značka jižně od Dřevohostic, připomínající naši státní vlajku na výšku?

Odpovědí je velmi podobná značka po levé straně cesty z Kojetína do Uhřičic – šibenice i s oběšencem! Zajímavé je, že kojetínskou šibenici na žádných jiných mapách nenajdeme, zato Dřevohostická přetrvala, alespoň v názvu, až do dnešních dnů.

Kopec, kde stávala dřevohostická šibenice má na mapě z roku 1876 název Galgen B. – Galgenberg, v překladu Šibeniční vrch. Na mapě z roku 1938 se kopec jmenuje Šibence; na mapě z roku 1952 taky Šibence. Na turistické mapě z roku 1979 se z Šibence pro změnu stala Šibenice; dnešní Mapy.cz uvádějí opět Šibence. Všimněte si, jak se v průběhu staletí, nezávisle na názvu, měnila nadmořská výška kopce. Nejnižší – 294m, byla v roce 1876; nejvyšší – 303m, v letech 1938 a 1979.

 

Na závěr slíbená hádanka: Uhodnete, v kterém roce byly pořízeny fotografie hostince U Mašičků alias Na Baště?

 

 

 

Úterý 30.9.2014 18:00

U NÁS v KOCOURKOVĚ-LOVĚŠICÍCH

Z. Běhalíková

A máme tu další soutěž. Kdo uhodne, co je na obrázku nějaké divné, ten dostane pohled s koněm. A pokud má někdo založenou fotoknihu lověšických „přešlapů“, bude jásat nad dalším parádním úlovkem.

A vy ostatní buďte rádi, že se máte čemu zasmát. Pro tipy, odpovědi a nápovědy možno využít naší rubriky DOTAZY http://miniaplikace.blueboard.cz/kniha/dohf66ioce3i3xv6r1sucihhxb3rd7

 

 

 

Neděle 28.9.2014 20:30

ODPOLEDNE u KONÍ / 27.9.2014

Kompletní reportáž otevřete kliknutím na modrý zavináč @.

 

 

 

Úterý 23.9.2014 8:30

LOVĚŠICE na MAPĚ z roku 1764 (3)

B. Koňařík

Nyní obrátíme pozornost ke statistickým údajům. Ty jsou, kupodivu, v naší „josefínské mapě“ také podchyceny. Na návsi obklopené zahradami napočítáme, včetně kapličky, 27 stavení. Na první pohled podezřelé, stejně jako u meandrů Svodnice, je jejich dekorativní uspořádání – dva červené obdélníky podélně za sebou + jeden příčně. Tak tomu určitě nebylo, jejich počet se však především liší od počtu uvedeného v tabulce v pravém horním rohu listu.

V tabulce je totiž místo již zmíněných 27 stavení, uvedeno (viz podbarvený detail) 36 usedlostí a domků, dále 12 měšťanů a sedláků (Bürger und Bauern) a nakonec 64 koní. Počet osob v poměru k počtu stavení a k počtu koní vypadá záhadně. Na jednoho obyvatele totiž připadají tři stavení a 5,3 koně. Obyvatel je tedy zjevně málo, ale jak z toho ven? Odpověď na otázku se nám vyloupne, když si uvědomíme, že se jedná o vojenskou mapu. Oněch 12 obyvatel znamená 12 vojenské služby schopných mužů; k nim bylo možné zrekvírovat 64 koní. Nezletilí hoši, starci, ženy a děti do tabulky zahrnuti nebyli.

Všechna stavení na návsi vypadají stejně, kromě kapličky a jakéhosi půlčtverce Na Baště. Porovnáním s podobnými půlčtverci (Weeglitzerhoff – Viklický dvůr u Ivaně, nedaleko Tovačova a Lapač u Rokytnice) zjistíme, že se jedná o hospodářský dvůr. Jen tak na okraj, Weeglitzerhoff je taky půvabná zkomolenina. Vznikla poněmčením hanáckého „Véklické dvur“. Příznačné hanácké „é“ na začátku kartograf vyjádřil novotvarem „ee“, jinak se v němčině pro prodloužení samohlásky používá kombinace +h. Podle pravidel spisovné němčiny by se pak onen nespisovný, hanácký „Véklické dvur“ měl psát Wehglitzerhoff.

Hospodářské dvory, jejichž typické čtverce najdeme jak v Bochoři, tak v Újezdci i Želátovicích nebo v Přerově, byly páteří feudální ekonomiky. Co do výkonnosti, rozlohy, počtu dobytka a personálu, se zhruba rovnaly jednotným zemědělským družstvům, jak je známe z 60. a 70. let (do doby vzniku velkých, střediskových družstev) minulého století.

Za dob socialismu, po roce 1948, hospodářské dvory, transformované do podoby státních statků nebo jednotných zemědělských družstev, čtyřicet let chátraly. Za dob kapitalismu, po roce 1989, se jejich chátrání... konec věty si můžete doplnit po shlédnutí animace leteckých snímků největšího ze čtyř hospodářských dvorů v Horní Moštěnici. Snímky jsou běžně přístupné na Internetu a byly pořízeny v letech 2003, 2006, 2010 a 2012. Animaci spustíte kliknutím na modrý zavináč @.

 

 

 

Sobota 20.9.2014 18:30

ODPOLEDNE u KONÍ / HOSPODA na BAŠTĚ

 

 

 

Sobota 13.9.2014 10:00

Lověšický MOTO GANG !

Zdena Běhalíková

To se tak někdo letos na Papučovém bále u stolu zmínil, že když už jsme si „na stará kolena pořídili“ ty „koloběžky“, že bychom si mohli udělat společnou vyjížďku. A takhle to dopadlo. Cíl byl jasný – Motobar Bystřička a další zastávka byla na Tesáku. A pak honem do tepla, bylo totiž 22. března 2014.

A protože se nám společná vyjížďka vydařila a počasí nám přálo, další týden jsme si ji zopakovali. Tentokrát jsme se vydali směr Plumlov a Jedovnice.

A podzimní vyjížďka? To nebyla žádná hurá akce! Každý, kdo vlastní v Lověšicích jakoukoliv motorku (a bylo nám to známo), dostal na tuto akci pozvánku. Také se mu dostalo vysvětlení od hl. organizátora a služebně nejstaršího motorkáře „Stavrose“, jak bezpečně jezdit v koloně, aby byl požitek z jízdy co nejparádnější – na fotce jsou krásně vidět zákryty! I tentokrát vedla naše cesta, i když oklikou, do Motobaru na Bystřičku, kde za náma přijeli ještě další nadšenci. Společně jsme pak dojeli až do Čech, do další motorkářské restaurace ROUTE 66 a pak domů. Krásné, teplé podzimní počasí, úžasný výhled, klidná a pohodová atmosféra (no, sranda byla taky), neděle jak vyšitá! Proto příště, až zas pojedeme tzv. „na kochačku“, pojeďte s námi.

Galerii fotek ze všech tří akcí otevřete kliknutím na modrý zavináč @.

 

 

 

Pátek 12.9.2014 19:00

LOVĚŠICE na MAPĚ z roku 1764 (2)

B. Koňařík

Málem bych zapomněl – mapový list „prvního josefínského vojenského mapování“, o kterém je řeč, není žádná tištěná mapa, nýbrž ručně kreslený, kartografický originál, podle kterého se zhotovovaly tiskové formy a teprve následně tiskly vlastní mapy. Tyto originály jsou uložené ve Vídni, na počítači si je můžete prohlédnout prostřednictvím webové aplikace http://oldmaps.geolab.cz/.

A právě na listě s Lověšicemi a okolím si můžeme ukázat, jak tehdejší kartografové pracovali. Když totiž přiložíme k sobě list 53 a list 68, který leží pod ním, vidíme, že cesty (z Lověšic, Přerova, Újezdce a Švédských šancí) vedoucí k Horní Moštěnici, zhruba sedí, ale co vůbec nesedí je tok Svodnice. Ten na spodním listě pokračuje o kilometr vlevo, jakoby vytékal z Bochoře. Kartografové si tehdy na okrajích svých listů prostě načrtali linie hlavních komunikací, řek a potoků, do kterých bylo třeba „se trefit“, co se pak dělo „uvnitř listu“, bylo už jedině na nich. V našem případě si kartograf holt spletl okraj louky mezi Bochořem a Lověšicemi s tokem Svodnice.

Z takového faktu ovšem můžeme soudit, že ani ostatní údaje na mapě nebudou stoprocentně spolehlivé. Týká se to především rybníka po pravé straně mostku přes Svodnici, severně od cesty vedoucí k Bochoři. Jak samotný název Lověšice, tak místní část Na Baště (baštýř – správce rybníka – porybný), dávají tušit něco společného s rybolovem. Co chybí, je právě rybník nebo rybníky. Porovnáním s velikostí návsi dělá délka rybníka přibližně padesát metrů, šířka je poloviční.

Představa rybníka je lákavá, ovšem již samotné meandry Svodnice, která ho napájí, působí nepravděpodobně dekorativně, navíc na příslušném mapovém listě následného, tzv. „II. vojenského Františkova mapování z roku 1836“ se žádný takový rybník nenachází. Najdeme tam sice jiný, na severním okraji obce směrem k Přerovu, ale ten má podle přiloženého měřítka na délku jen asi tak dvacet kroků, zhruba 15 metrů. Porovnáním, nebo překrytím obou map zjistíme, že Bochoř se ve skutečnosti (II. vojenské mapování bylo již prováděno podle spolehlivé triangulační sítě) nachází daleko jižněji, a včetně toku Svodnice nesedí ani jedna ze zachycených komunikací.

Pomineme-li tedy spíše teoretickou možnost lovu ve Svodnici, ryby se v Lověšicích v 18. století určitě ve velkém nelovily. Ono podstatné jméno bašta má také několikerý význam. Kromě sídla porybného může zároveň znamenat předsunutou fortifikační věž. Někdy také dobré jídlo.

Pokračování příště

 

 

 

Středa 10.9.2014 20:00

LOVĚŠICE na MAPĚ z roku 1764 (1)

B. Koňařík

Daleko zajímavější, než mapa Komenského, bude pro nás Lověšáky mapa z let 1764 – 1768, rektifikovaná v letech 1781 až 1783. Byla výsledkem tzv. „prvního josefínského vojenského mapování“, které ovšem ještě nebylo prováděno na základě trigonometrických měření, nýbrž pouhým pozorováním a zakreslováním, jak se říká „od oka“.

Lověšice (Lobieschitz) jsou zakresleny při spodním okraji mapového listu číslo 53, který má název Část kraje přerovského – okolí Přerova a Lipníka. Jako měřítko se uvádí 1:28000, což znamená, že jeden centimetr na mapě = 280 metrů (zhruba čtvrt kilometru) ve skutečnosti. Jedná se tedy o velmi podrobnou mapu, daleko podrobnější než běžně užívané turistické mapy. Ty mají měřítka čtyřnásobně – 1:100000 (1cm = jeden kilometr) nebo dvojnásobně – 1:50000 (1cm = půl kilometru) méně podrobná.

V době zakreslování mapy ovšem metrická soustava ještě zavedena nebyla, místo kilometru byla užívána tzv. „moravská míle“, která obnáší něco málo přes dnešních 12km. Měřítko je rozděleno na půl a čtvrt míle (rozdělené ještě na tři díly), protože celá míle by byla, vzhledem ke své skutečné velikosti – již zmíněných 12km, velmi nepraktická. Pravítko měřítka je zakresleno na pravém horním okraji listu, já jsem ho vložil pod výřez s Lověšicemi. Při pozdějším topografickém bádání nám dobře poslouží... tedy doufejme, protože v mílích užívaných v minulosti na našem území je pěkný guláš. Kromě již zmíněné, dvanáctikilometrové moravské míle, byla používána míle vídeňská (6,46km), míle česká (6,89km) a míle zemská (7,5km).

Pro začátek našeho pátrání si upřesníme některé okolní názvy: Aujest = Újezdec; Schweden Redoute = Švédské šance, na jejichž návrší jsou skutečně zakresleny tehdy ještě zachovalé valy; Zelakowitz = Želátovice; Pruss = Prusy; Czech = Čechy; Podoly = Podolí. Dva tvary má Bochoř – buď Pochorz – nebo v legendě na pravém okraji listu – Pochorž.

Užívání různých tvarů pro místopisné názvy (i pro příjmení), bylo v 18. století běžné. Například Lhota se psala jako Lhotta nebo Leotta; v legendě mapového listu, nebo přímo v nadpisu, čteme tvar Leipnick a hned pod ním, u města samotného stojí LEIPNIK, ještě k tomu s tečkami nad nad oběma velkými I. Obojí znamená Lipník. Německé komolení místních názvů nepostrádá půvab, nejpůvabnější tvary vznikaly právě v kombinaci s hanáckým nářečím. Jako dobrý příklad určitě poslouží Wémislo Hoff (na druhém obrázku), neboli hospodářský dvůr Vymyslov u Henčlova.

 

 

 

Pondělí 8.9.2014 18:30

LOVĚŠICE na MAPĚ KOMENSKÉHO

B. Koňařík

Nový, topograficko-historický seriál začneme dokumentem, na které byste Lověšice marně hledali. Jedná se o mapu Komenského a naše obec na ní není z toho prostého důvodu, že v době vzniku mapy neměla správní, ani vojenský význam. Na reprodukci faksimile je poloha dodatečně vyznačena červenou hvězdičkou, ovšem toto označení není valně přesné, protože stejně jako bezprostřední okolí, tak i celá Morava není zachycena v patřičné geometrické kostře, tedy způsobem na který jsme dnes zvyklí.

Z okolních míst poznáváme Přerov jako město obehnané hradbami (Urbs muris cincta), Horní Moštěnici (Moßtenitz) jako oppidum a Bochoř jako ves (pagus) s léčebným pramenem, lázněmi a krásnou, výstavnou kolonádou, jako někde v Mariánkách.

 

Komenského mapa byla od svého vzniku v roce 1624 opakovaně vydávána tu s větší, tu s menší pečlivostí, a tak není divu, že některé výtisky se od sebe liší. Například na na naší první reprodukci, s červenou hvězdičkou, vypadla z Chropyně počáteční písmena „Chr“, takže název je zkomolen na pouhé „opyn“. Naproti tomu kopie, namalovaná na boční stěně budovy bývalého Okresního oddělení veřejné bezpečnosti na ulici Komenského, má název kompletní. Počáteční „Chr“ je doplněno vlevo od říčky Moštěnky a na konci slova byl doplněn háček nad „ň“, totéž se týká háčku nad počátečním „Ž“ nedalekých Žálkovic.

Na závěr ještě výzva: pokud máte doma nějakou, starší nebo třeba i novější, mapu, na které jsou zachyceny Lověšice nebo okolí, prosím o laskavé zapůjčení, abychom ji mohli reprodukovat a potěšit tak i ostatní čtenáře.