[Home] Zpět na první stránku

 

SETKÁNÍ s DŮCHODCI / SOBOTA 12.11.2016

 

Pořadatel Místní výbor a Český svaz žen Lověšice, text a foto Koňařík

 

 

 

Tak se nám v Dělnickém domě zase jednou sešli nejen ti, kteří už jsou v důchodu, ale i také ti, na které důchod v daleké, nebo také v nedaleké budoucnosti čeká. Ti dříve narození seděli v hlavním, ti později narození v bočním sále. Těžko říct, kterých bylo víc, ale později narození všichni, a dříve narození někteří, měli připravený zábavný program.

 

 

Jako první přišli na řadu jubilanti, tedy ti, kteří v tomto roce dosáhli nejmíň na osmdesátku. Předčítala se jejich jména a oni dostávali po kytičce.

 

 

Blahopřání bylo zakončeno přípitkem, povstáním a sborovým „živijó“. A když už tak mluvíme o jubilantech, znáte ten, jak se manželé dožili sta let?

Tak manželé se dožili sta let – oba najednou. Je kolem toho velká sláva, gratulanti ze všech stran; novináři, rozhlas i televize. A právě televizní redaktorka se ptá oslavenkyně, jakého věku by se chtěla dožít.

„Sto dvacet let.“

„A jakého věku byste se chtěl dožít vy?“

„Sto dvacet jedna let.“

„Hmmm... takže vy byste chtěl žít o rok déle než manželka? Proč?“

„Protože chci mít aspoň rok v životě klid.“

 

 

 

Po jubilantech přišli na řadu ročníky mladší, počínaje žáčky naší mateřské školky. Spolu se svými učitelkami nacvičili pásmo básniček a písniček. Bylo u toho hodně potlesku a fotografování, ale také dojetí, protože co naplat, každá babička nebo dědeček rádi vidí, když jejich vnoučata umí pěkně zpívat a recitovat.

 

 

Následoval muzikantský dorost v pořadí: klarinet, zpěv, flétna a klávesy. Nejprve klarinet, ten byl super. Zpívajícím dívkám se nějak nedařilo, ony měly také nacvičené něco úplně jiného a v úplně jiném obsazení. Jenže to právě vybouchlo, a tak se musel na poslední chvíli měnit repertoár i obsazení. Novou písničku nacvičovaly jenom chviličku. Flétna a klávesy byly také super a všimli jste si, jak se v dělňáku za poslední rok zlepšila akustika? Poděkujme za to obalům na vajíčka, takovým těm větším, pro třicet vajec. Odborně se jim říká proložky na vejce z nasávané kartonáže“, jsou jimi obložené stěny jeviště.

 

 

Jako poslední bod programu napochodovala (za doprovodu harmoniky a zpěvu pochodových písní) na pódium dělostřelecká setnina Českého svazu žen. To byla ovšem pecka, naše šarmantní dámy podaly excelentní výkon. Ani byste nevěřili – vznik ozbrojených složek Českého svazu žen se v Lověšicích datuje už od poloviny minulého století, ještě za éry černobílé fotografie.

 

 

Od těch dob se ovšem mnohé změnilo a také zdokonalilo. Zejména se neustále zvyšuje:

1) Technická úroveň (Čím dál větší kanón).

2) Umělecká úroveň (Čím dál větší psina).

 

 

Pokrok se nedá zastavit, posledním modelem je rychlopalný (na pět nábojů!) kanón ráže 120mm, zařazený do výzbroje v roce 2014. Je vybaven moderní, doutnákovou roznětkou. Zapálení doutnáku se provádí krbovou velesirkou značky „Solo Lověšice“. Rychlopalba je strašně rychlá – než bys řekl „švec“ a naučil se zpaměti československou hymnu – letí do hlediště dělová koule. Málem se ji nepodařilo vyfotografovat, je to ta rozmazaná černá skvrna před rukou dělovoda na posledním snímku.