[Home] Zpět na první stránku

 

STEZKA ODVAHY / SOBOTA 2.9.2017

 

 

 

 

Když si tak člověk prohlíží fotografie z akcí našeho svazu žen, napadne ho, jak se z nich se staly (nebo stávají) novodobé tradice. Pravda, řada pochází již z minulého století, ale například stezky odvahy dělají dojem, jakoby se pořádaly odjakživa.

 

 

 

 

Přitom, jestli jste dobře poslouchali úvodní projev Zdeny Běhalíkové, tak letos se pořádal teprve 13. ročník. A jak můžete vidět na historických fotografiích, leccos se za tu dobu změnilo, například některé z bývalých dětských účastnic již vodí na akce svoje ratolesti. Jediné, co se za tu dobu nezměnilo, jsou pořadatelky. Vůbec nestárnou.

 

 

 

 

Letos byly opět připraveny stezky tři – ta pro nejmenší začínala ještě za denního světla, je také nejlépe zdokumentovaná. Z ostatních dvou máme tři fotky + čtvrtou na úvodní straně.

 

 

 

 

První stezka, zvaná pohádková podle pohádkových bytostí na její trase, začala v 18 hodin u zápisního stolku. Tam dostaly děti instruktáž + svítící náramky a vyrazily plnit náročné úkoly.

 

 

 

 

Skupinky vyrážely v desetiminutových intervalech, a než na ně došla řada, krátily si dlouhou chvíli luštěním rébusů nebo třeba kosmetickým maskováním... nebo jak se tomu říká. Pořadatelky se zase radily co a jak, chystaly špekáčky a dřevo na opékání a tak všelijak podobně.

 

 

 

 

První zastávka byla na kraji parku, hned vedle vyvráceného stromu, co při posledním letním hurikánu málem spadl na hospodu. Tam se skákal panák. Pohádkovou postavou zde byl Spančbob, to je ta hranatá postava v podobě krabice. Podle nejnovějších pravidel českého pravopisu se píše Spongebob, nicméně děti ho dobře znají. Dospělí měli možnost se s ním seznámit při shánění kupónů v Penny, kde se za kupóny později nakupovaly různé plyšové figurky. O Spančboba byl největší zájem, taky byl nejdřív vyprodaný. Velký byl asi jako šnek Gary, co ho na první fotce drží v ruce.

 

 

 

 

 

Zastávka druhá – Karkulka. Děti ji bezpečně poznaly, a to podle zlého vlka, kterého měla (asi aby někoho nepokousal) přivázaného ke košíku. Dospělí hádali většinou Šípkovou Růženku, jenom jim nebylo jasné, proč má v košíku kytici růží a flašku rumu.

 

 

 

 

 

Zastavení třetí, u studny s V chaloupkách. Tady se ukázalo, že některé děti mají základní neznalosti z podvodních otázek. Prý se to bude řešit dodatečným promítáním filmu „Jak utopit doktora Mráčka, aneb konec vodníků v Čechách.“

 

 

 

 

 

Sportovní zastávka na Lešetíně, tam se cvrnkaly do důlku kuličky skleněnky. Pamětníci nostalgicky vzpomínali, že v dobách jejich dětství se důlky točily do hlíny bosou patou. Dnes aby se vyrážely dynamitem.

 

 

 

 

 

Největší pohádková postava, Olaf, čekala děti na konci posunky a také ona zkoušela ze znalosti své pohádky.

 

 

 

 

 

Bílá paní u rybníčka. Soutěžním úkolem bylo přejít po padacím mostě (to je ta deska, co leží na zemi) hradní příkop. Všimněte si, že menší Bílá paní jakoby z oka vypadla víle Leontýnce z pohádky „Ať žijí duchové.“ Větší Bílá paní zase připomíná Bílou paní komonickou z filmu... Uhádnete název filmu?

 

 

 

 

 

Bob a Bobek, králíci z klobouku. U mostku přes potok strašily dvě strašačky do zelí, ale vypadaly přitom, jakoby zrovna nacvičovaly na spartakiádu. Nicméně vzbuzovaly, ono už se taky začínalo stmívat, respekt. Na autobusové zastávce, na točně, čekaly dvě roztomilé muchomůrky. Děti se jich vůbec nebály, dokonce pro ně malovaly obrázky, dostávaly za ně razítko hříbeček.

 

 

 

 

 

Zastavení poslední – Pipi dlouhá punčocha, podle nejnovějších pravidel českého pravopisu Pippilotta Viktualia Rullgardina Krusmynta Efraimsdotter Långstrump. Strašně stará pohádka, o to víc překvapuje, že děti ji znají, dokonce četly knížku. Soutěžním úkolem byla chůze po kladině. Následovalo, opět u zápisního stolku, závěrečné vyhodnocení.

 

 

 

 

 

Na náročnější velké stezky se vydávaly jednak děti starší, jednak soutěživé typy, co se jim chtěly vyrovnat, vybavené rodiči a baterkami. Také tady si děti krátily čekání pobíháním s baterkami, nebo jen tak blbly, zkrátka děti si vždycky něco najdou. Na závěr zbývá podotknout, že mlžný opar, co se vznáší na některých fotkách, není mlžný opar, nýbrž opar ze spáleného špeku při opékání špekáčků. Vzniká přitom taková ta černá chřupka, co nejenom znamenitě chutná, nýbrž také zvyšuje cholesterol.